Ve 14:15 jsem dorazila na letiště CDG, ze kterého jsem jela do bytu na stanici metra Pigalle. Agentura zařizuje bydlení přes airbnb, což je strašně super, protože jsem měla svůj vlastní pokoj a koupelnu u jedné francouzské rodiny, která měla psa (ten mě asi nesnášel) a kocoura Charlieho, kterého bych si hned vzala domů. Po ubytování jsem jela poprvé do agentury. Vypadalo to tam vážně krásně a strávila jsem tam víc jak 2 hodiny. Říkali mi, jak to tam všechno chodí, jak se mám chovat, co dělat a co ne, jak vystupovat před klienty a dokonce i jak se oblékat! Kdyby se jim prý nelíbilo, jak se oblékám nebo bych si nevěděla rady, tak mi za mě nakoupí oblečení. Tenhle bod se mi vůbec nelíbil, protože si nerada nechám mluvit do svých věcí, a to obzvlášť, když jde o něco takového. Zase jsem slyšela, že bych se měla trochu líčit (i když vždycky říkají, že ne), abych vypadala na svůj věk. Vyfotili jsme první polaroidy a řekli mi, že mám v úterý první fototest a že mi informace pošlou večer.

V 10:00 už jsem čekala na Bobigny Pantin Raymond Queneau na fotografa Gilada Sasportu. Do ateliéru (a zároveň i jeho domu/bytu) jsme jeli na skútru a myslím, že ho taky potřebuju! Na fotky jsem dost zvědavá, jsem vždy nenalíčená nebo opravdu jen lehce, aby bylo vidět, jaká ve skutečnosti jsem. To je tam prostě důležité, takže moje fotky z ČR jsou nepoužitelné. Další věc byla pózování, protože chtěli taky něco jiného. Asi bych to popsala jako žádné pózování, být prostě v klidu, uvolněná, někdy trošku jako by mě to nudilo... prý ,,english style''. Fotograf byl zrovna takový, že mi pořád říkal, co mám dělat. Doma měl dva psy a kočku, kteří běhali ven a zase domů, mohli všude do oblečení atd., takže se mi po hodně dlouhé době zase objevila alergie, protože tam bylo asi opravdu až moc chlupů a prachu všude (v bytě mi Charlie vůbec nevadil). Proto jsme pak focení přesunuli ven. Nakonec mi řekl, že mám moderní obličej, který vůbec nesedí mojí povaze, že jsem prý až moc hodná. OK, to nebylo moc povzbuzující. 

Odpoledne jsem šla zase do agentury, kde si mě přeměřili a vyfotili jsme další polaroidy. Tady je další rozdíl - nikdy nechtěli fotit polaroidy v plavkách.

Večer mi přišel mail s informacemi na další den. Ve středu mě čekalo další focení a ještě jsem se domluvila s Míšou T., že se sejdeme, protože zrovna přiletěla do Paříže, sice s jinou agenturou, ale bydlely jsme jen kousíček od sebe!

Ve středu jsem měla celé dopoledne volno a od 15:00 jsem pak fotila s Anne Piqué. Fotilo se venku a vůbec nevím, co mám od fotek čekat. Jsem na ně neskutečně zvědavá. Koukněte se určitě na tvorbu Anne tady! Byla strašně super, pořád si bylo o čem povídat s ní, stylistou i stylistkou a focení bylo hned zábavnější, i když se celkem protáhlo. Ve 20:30 jsme měly s Míšou sraz na Moulin Rouge (kde jsme obě bydlely) a šly se podívat na Montmartre.  

Celý čtvrtek jsem měla volno, a tak jsem se procházela po Paříži (to jsem dělala asi každý den, dokonce jsem se odvážila navštívit i různé kavárny/cukrárny a to už je co říct u mě), nakoupila jsem si jídlo a pro jistotu sbalila kufr. V 17:00 jsme se s Míšou sešly u Louvre a vydaly se do čtvrti, kde měly spoustu jídla, stánky s palačinkami atd. Od Míši jsem ochutnala sýrovou palačinku, která mě dost překvapila, protože já palačinky nejím. Koupily jsme si dohromady višňovou Coca-Colu a šly k Eiffelovce, abychom viděly, jak poprvé večer rozsvítí. Ještě cestou jsem stihla ochutnat všemi opěvovanou zmrzlinu Ben&Jerry's. Moc mě nenadchla, na Haagen Dazs prostě nemá, ale rozhodně jí dám ještě druhou šanci. Kombinace coly a dost dlouhého čekání u Eiffelovky nebyla asi ta nejšťastnější kombinace, ale i tak jsme to zvládly!Hurá. Cestou na autobus jsme v zahradě u Trocadera potkaly asi milion krys, které si tam cupitaly mezi lidmi, keříky, v trávě, no všude. Haha. 

V pátek jsem měla od 11:00 poslední fototest. Francois Pragnere fotí na analog a focení bylo vážně super. Fotili jsme uvnitř i venku a jsem zvědavá na výsledek, protože jsem nemohla vidět ani náhled fotek. Už se něco objevilo na instagramu, ale zrovna to není to, co by mě zajímalo nejvíc. Francois nafotil dokonce obálku pro Blue Paper - 06, určitě se podívejte! 

Po focení jsem si dobalila poslední věci a šla se rozloučit do agentury, kde jsme znovu fotily polaroidy. Margot mě pochválila, že u mě vidí velkou změnu, pokrok v pózování za tak krátkou chvíli. To mě potěšilo. Rozloučila jsem se a jela pro kufr a na letiště. Před desátou už jsem byla zase zpátky v ČR. 

Facebook /// YouTube /// Instagram /// ASK