Procházela jsem si články, které jsem tu na blogu dřív publikovala, a došlo mi, že jsem hodně dlouho nevyprávěla o žádném castingu. Přitom jsem se před pár lety těšila, až na nějaký půjdu, jen proto, abych o něm mohla napsat. 

Včera jsem byla na castingu na přehlídku, která proběhne v rámci nějaké otevíračky na Chodově. Raději nebudu zmiňovat víc, abych neprozradila nějaké tajemství. 

V SMS jsem měla napsáno, že casting bude mezi 16:30-17:30. Jelikož nerada chodím pozdě a potřebovala jsem být rychle doma, šla jsem tam už na 16:10. Celkem jsem se zděsila, když jsem před sebou uviděla asi 20 dalších holek. Hurá. Pravděpodobně se snažili holky pozvat na určité časy, ale samozřejmě to nevyšlo. Naštěstí jsem spoustu z nich znala, a tak to nebyla taková hrůza. Chvíli jsem čekala venku, a pak jsem šla odevzdat setkartu, na kterou mi napsali pořadové číslo. 30. Ten, který si od nás kartu bral, se jen tak z ničeho nic zeptal, jestli chodíme do školy (za mnou stály další dvě holky). Všechny jsme přitakaly a on se mě ještě zeptal, co studuji. Říkám humanitní vědy na Karlovce a zezadu se ozve: Jee, ty jsi taky na FHS? Nakonec jsme tam byly z FHS tři. Hned bylo o čem povídat po zbytek čekání. 

Vyfotili si mě, a potom, co jsem přišla na řadu, jsem se měla projít v podpatcích. Odkývali to a ještě mě poslali posadit. Jakmile si takhle vybrali další dvě holky, pozvali si nás znovu před sebe. Chtěli ještě natáčet nějaké video, a tak jsme dostaly za úkol zahrát dvě scénky. Jako první jsme si měly představovat, že jsme v přírodě, že k nám přilétá ptáček, sedne si nám na ruku, a pak odletí. Jasně, jasně. Muselo to v našem podání vypadat opravdu ,,přirozeně a nenuceně". Vůbec jsem netušila, co mám dělat se svou druhou rukou, a hlavou mi běžela jedna jediná myšlenka - můžu na toho ptáčka sahat nebo by pak uletěl? Naneštěstí hraní netrvalo dost dlouho na to, abych došla k nějakému závěru. Druhá scénka spočívala v tom, že jsme si měly představit, jak nám vlají ve větru vlasy a my si s nimi hrajeme. To už bylo popravdě o něco lepší, ale i tak. Ka-la-mi-ta. Možná by to bylo lepší, kdybychom nestály takhle tři vedle sebe a skrze okna se na nás nekoukalo nespočet zvědavých očí... ale co se dá dělat. Uvidíme. 

Máte nějaké podobné vtipné ,,herecké" zkušenosti?

Na castingu jsem bohužel nic nefotila, a tak alespoň takhle. 12. jsem oslavila své narozeniny a celý den jsem na hlavě nosila tuhle čelenku. Možná jsem v hloubi duše trochu doufala, že bych mohla v mekáči dostat dortík zdarma, ale bohužel se tak nestalo. Dostalo se mi jen podivných pohledů. Ale co, za zkoušku to stálo.  

Facebook | YouTube | Instagram | ASK