Kristýna Tulachová

Ve čtvrtek 15. prosince jsem měla možnost jít přehlídku v rámci charitativní akce Sacre Coeur Night 2016. Možná jste o téhle akci už mohli slyšet, číst ve spojitosti s přítelkyní Jaromíra Jágra. Asi tak trochu na úkor toho se ale nikde neobjevily fotky nikoho jiného, haha.
Když mi přišla zpráva od agentury, jestli mě mají na přehlídku nabídnout, se zmínkou, že tam budou tři kolekce, z toho jedna plavky, kývla jsem na to s tím, že jsem si říkala, že mě na plavky určitě nedají. Když se nás na místě sešlo jen devět, bylo mi jasné, že všechny půjdeme všechny kolekce. Sakra! Nějak jsem se to ale rozhodla přežít. První se šla kolekce šatů Poner, která se mi moc líbila. Nejprve jsem měla krásné celo-černé šaty a pak zeleno-černé body a dlouhou třpytivou sukni. Jediné tyhle dva modely můžete vidět na fotkách. Co na ně říkáte? Který se vám líbí víc?
Po šatech přišla kolekce značky, jejíž jméno jsem bohužel zapomněla. Slečna, která měla na starost backstage, si ji pletla s Twixem... a to je jediné, na co si mohu vzpomenout.
Poslední přišly na řadu zmíněné plavky. Grr. Naštěstí jsme si mohly samy vybrat, které půjdeme. Vyhnula jsem se tedy všem podvazkům a holým zadkům a sáhla po všech kouscích, které se mi líbily nebo vypadaly spíš roztomile. Jak jinak. Nakonec to nebyla taková hrůza, jako jsem čekala, ale asi nejsem moc plavkový typ modelky. Byla to spíše komerční akce a chtěli po nás, abychom se tvářily příjemně, ale zase ne přehnaně. Sice se umím tvářit příjemně, ale na molu jsem prostě spíše zvyklá na svůj pohled a la vrah. No a ty ruce v bok? Uhh... Zajímá mě váš názor. Jak vnímáte modelky na přehlídkách - máte raději takové ty komerční nebo spíš ty klasické ,,vrahounské"?




Foto: Arthur Koff

Minulý týden mi zavolala Andy, že našla na stránkách RegioJet lístky na autobus do Amsterdamu za 270 Kč a jestli bych s ní nechtěla jet. Popravdě autobusy nesnáším a vyhýbám se jim, jak jen to jde, ale pořád jsme spolu plánovaly nějaký výlet, a tak jsme je nakonec objednaly, zařídily ubytování a ve středu v noci vyrazily směr Amsterdam. Cesta se kupodivu dala přežít. Rychle jsme se ubytovaly a vyrazily na procházku po městě. Amsterdam nezklamal. Něčím mi hodně připomínal okrajové čtvrti centra Londýna, nicméně se mi líbil víc. Londýn je podle mě hodně špinavé město, ale tady zametali i listí z chodníku, no ráj... i když plný zvláštních věcí.
Hned první večer jsme zašly do Čtvrti červených luceren = Red Light District = De Wallen, zkrátka do čtvrti plné výloh s prostitutkami. Rozhodně si najděte fotky, protože já jsem jako slušňačka samozřejmě zákaz focení nemohla porušit, ale bylo to vážně něco! I přesto, o jakou čtvrť se jednalo, tu bylo čisto a tak nějak pořád klid. Na všechno dohlíží policie, nikdo na vás nikde nekřičí a nesnaží se vás zatáhnout do tmavé uličky (což by se podle mě přesně dělo, kdyby byla podobná čtvrť třeba někde v Praze).
Většina z nás si ale spojuje Amsterdam s marihuanou a celkově drogami. S tím jsem počítala, ale možná jsem nečekala, že tráva bude cítit opravdu snad na každém kroku. Nic moc pro někoho, komu to smrdí. To by bylo ale asi jediné, co by mi tam vadilo. Říkaly jsme si, jak se zajdeme podívat do nějakého coffee shopu, ale teda kvůli smradu jsme se nakonec ani nepřiblížily ke dveřím, haha. Rozhodně se nevyplácí něco vyvážět, jestli by byl zrovna tohle cíl vaší cesty - uprostřed Německa nás cestou zpátky ve 2 ráno přepadla policie, vytipovala si pár lidí z autobusu a začala je prohledávat. Věřte mi, to nechcete zažít, i kdybyste nic nevezli. Já z nich měla málem infarkt, jak jsem se lekla a jak moc nepříjemně se chovali.
Jediné typické, co jsme nemohly vidět, byly tulipány. Byla na ně už  moc zima, ale tedy cibulky prodávali na každém rohu. Prošly jsme kolem domu Anny Frankové, přes spoustu kouzelných kanálů, podél magic mushrooms shopů a podívaly jsme se i do pár jiných obchodů.
Amsterdam je celkově dražší, ale není to taková hrůza jako země více na sever. Vlastně jsem čekala, že to tam bude dost podobné Norsku, Dánsku, ale nakonec to tak vůbec nebylo. Žije tam spousta cizinců a obecně bych obyvatelstvo přirovnala spíše k pražákům, berlíňanům než ke světlovlasým Norům... Naprosto všichni tu jezdí na kole, Amsterdam je placka, a tak je to nejrychlejší a nejpohodlnější způsob dopravy (a platit 12 eur za kratičkou cestu vlakem do centra se zdá být trošku přehnané). To s sebou neslo jednu ohromnou nepříjemnost - neustále jsme se ocitaly na ostrůvcích obklíčeny cyklisty. Co jsem tak vypozorovala, mají přednost kdekoliv a kdykoliv, zelená, oranžová i červená je znamením, aby jeli, připletení se jim do cesty je trestáno smrtí a zásadně se nikdy nevyhýbají.