Vždycky možná až moc dlouho zvažuji, co vyfotím na film. Analogovou zrcadlovku mám už delší dobu, ale bohužel jsem se ještě nedostala k tomu, abych pořádně prozkoumala její funkce. Pokud něco dělám, tak se to snažím neodfláknout a udělat to pořádně, a proto to taky tak dlouho trvá. Až mě nebude tížit dokončování školy, vrhnu se na to! Většinou tedy vybírám z přednastavených nabídek foťáku, ten výsledek je ale myslím vážně skvělý. Fotky mají hned úplně jinou atmosféru. A nádherné barvy.
Zvolit to, co budu fotit, nakonec nebylo tak těžké. Mám ráda odhlehlá místa, kde hlavně nehrozí, že tam bude moc lidí. Starý astronomický ústav AV v Ondřejově jsem měla na seznamu už delší dobu. Narazila jsem na něj v knize Drobné perly české architektury (doporučuji). Jednoho dne po práci jsem se teda konečně sebrala a vyrazila. Ondřejov mám kousek od domova a byla jsem nadšená. Nádherné podzimní počasí a nikde nikdo, naprosto ideální odpoledne.
Na dalších fotkách je taky třeba můj výhled z okna pokoje nebo opuštěný zámek, který mám, dalo by se skoro říct, za rohem. Na rozdíl od astronomického ústavu, kam je možné zajít o víkendech i na nějakou prohlídku, je tenhle zámek doopravdy opuštěný a chátrá. Co by to ale bylo za výpravu, kdyby se nestalo něco divného.
Asi po hodině se u zámku objevila stará bílá felicie s pražskou poznávací značkou. Za chvilku se ozvalo: ,,Tati, máme to kladivo?" Rozhodli jsme se rychle klidit z cesty a někam se schovat, ale už bylo pozdě. Až podivně rychle za námi vyběhli a dostihli nás. Šlo pravděpodobně o tříčlennou rodinu. Pán v potrhaném propoceném oblečení s čelovkou na čele (za bílého dne) se k nám přihnal se slovy: ,,Čaaau, nevíte, kde je tady ten opuštěnej zámek?" Eeh. Ano, víme. Právě tu u něj všichni stojíme, už jste dokonce i proletěl celou jednou jeho budovou. Byl vážně zvláštní, takže jsme se rychle odebrali jinam a doufali, že nás nebudou následovat. Po nějaké době jsme je zase zaslechli. Vylezli jsme tedy po chátrajících a dost strmých schodech do patra jedné budovy a čekali. Naneštěstí asi pán tušil, kde jsme, a vylezl tam za námi. Začal nám říkat, že je fotograf z Prahy, že hledá lokaci na focení a že sem pak přijede se svým týmem 15 modelek. Rozhodl se nám i ukázat vlastní tvorbu - ženy v ,,sexy" pózách a prádle s všelijakými řetězy všude kolem sebe... Webové stránky plné gramatických chyb na způsob fotopátračky, ach jo. Korunku tomu nasadila jeho žádost o naše kontakty, kybychom s ním chtěli něco nafotit. Slušně jsme odmítli a rozhodli se ze zámku zmizet úplně. Radši... Náš odchod doprovázely zvuky tříštícího se skla, o což se postaral pánův syn...
Co na fotky říkáte? Máte nějakou podobnou zkušenost z výletů?
