Kristýna Tulachová

Ve 4. semestru nás zase čekala jen jedna povinná zkouška. K dispozici jsme měli 30 kvestií (filosofických otázek), které jsme museli zodpovědět na základě načtené literatury. Minimální počet knih byl 12 a na každou otázku se doporučuje odpovídat asi dvěma autory. Zkouška je ústní a probíhala tak, že jsme si museli vylosovat číslo kvestie, během 20 minut připravit svou odpověď, a pak ji probrat s komisí.
Příprava na tuhle zkoušku mi zabrala vážně spoustu času, protože bych si netroufla přijít nepřipravená a riskovat neúspěch, taky se samozřejmě všude šířily zvěsti o strašných, zlých komisích (i když příběhy o těch hodných tu byly taky). Každopádně, jak už to tak bývá zvykem, jsem schytala vážně podivnou komisi. Nejdivnější zkouška, na které jsem byla. Sice jsem odpověděla, tam nebyl problém, ale stejně nevypadali úplně spokojeně. Myslím, že se tu hodně hodí, když někdo umí hezky a velice filosoficky (?) mluvit, což opravdu není moje parketa. Na výsledek jsem čekala v rozpacích na chodbě, pak se rozrazily dveře a v nich se s úsměvem objevil jeden ze zkoušejících. Prý jsem zkoušku samozřejmě udělala, srdečně mě ale pozvali na další pokusy, které zajisté využiji, pokud se chci na filosofii zaměřit... no a dali mi trojku, což je prý vlastně skoro jednička, když je to ten první pokus. Vím, že bych měla být ráda, že jsem to udělala a nemusela tam znovu, ale já se připravovala takovou dobu, měla dobrý pocit z toho, jak to chápu, a pak dostanu trojku. Jedinou trojku tenhle rok, která má ale takovou váhu, že úplně zruinovala můj průměr. Eh. Co se dá dělat. 

Jeden z mých nejoblíbenějších předmětů. Už jsem o něm psala v článku o třetím semestru a celkem mě mrzí, že zatím nemá pokračování. V rámci něj jsem přečetla knihu Jazyk jako nabitá zbraň, kterou můžu jedině doporučit. Řeší se v ní jak verbální, tak ale i neverbální vyjadřovací prostředky, znaky, symboly, stigma, status, sexismus, různé metafory a umělé vytváření reality...

Další naprosto skvělý předmět, na který bych byla schopná chodit asi pořád dokola. Minulý semestr jsme se zabývali latinkou, jejím vývojem apod. a tenhle byl věnovaný všem starším písmům. Možná mi přišel i o něco zajímavější. Na konci se psal kreativní test.

Cvičení ze Světa písma probíhá o víkendu jako blokový kurz zaměřený na kaligrafii. Minulý semestr jsem se učila psát verzálky a teď na řadu přišly o něco složitější minusky. Zase bych si přála (nekonečné) pokračování tohohle předmětu.

Superzajímavý kurz, vystřídalo se při něm několik přednášejících, kteří vždy představili svůj výzkum, takže jsme se dozvěděli všechny základní informace o průběh různých experimentů, o motivaci, hormonech, sexuální orientaci. Psali jsme sice hned několik testů, ale mohli jsme se zúčastnit i pár experimentů. Rozhodně ho můžu doporučit.

viz článek o třetím semestru

V latině jsem se taky rozhodla pokračovat, protože mě kurz minulý semestr vážně bavil. Tentokrát jsme se zaměřili víc na čtení a překlad různých latinských textů, protože to nejdůležitější z gramatiky už jsme měli za sebou. V rámci kurzu jsem pak měla příležitost jet do Třeboně, kde jsme v archivu digitalizovali středověké texty z třeboňského kláštera! Byla to skvělá zkušenost, neskutečně mě to bavilo, bylo to zajímavé a odměna za pomoc byla formou stipendia. Jsem nadšená a v listopadu se tam doufám vydám znovu. 

Název kurzu myslím mluví za vše. Podmínkou atestace je nejlépe 30 bodů za UKC v Moodlu, které se dají získat testem na poslední hodině nebo psaním referátů, čemuž ale asi budou rozumět jen studenti FHS. To je vedlejší. Největším překvapením pro mě bylo, že na kurz bylo zapsáno asi 200 lidí a chodilo nás tam přibližně 7. Věděla jsem, že některé kurzy takhle zkrátka vypadají, ale poprvé jsem to zažila na vlastní kůži. 

Na tenhle kurz mě ,,donutila" zapsat kamarádka, která už měla hudební seminář dřív, ale nakonec se odhlásila, a tak jsem tam zůstala jen já. Vlastně jsem jednou přišla na hodinu sama, což mi přišlo celkem smutné, protože mi to přišlo vážně zajímavé. Taťka se o židovství zajímá, a tak jsem ráda, že jsem i teď já v tomhle směru o něco chytřejší. Atestace byla udělena na základě eseje na předem vybrané téma. Já se v ní zaměřila na gender a porovnávala jsem život židovských žen v Aleppu v Sýrii a v Istanbulu v Turecku, co se hudby týče. Mými zdroji byla práce The Power of Silent Voices: Women in Syrian Jewish Musical Tradition od Kay Kaufman Shelemay a The Girl in the Tree: Gender, Istanbul Soundscapes and Synagogue Song. 

Blokový kurz, který probíhal dva víkendy po sobě. Docházka musela být alespoň 50% a všechny dny jsme strávili chozením po výstavách, při čemž nám vyučující ještě vždy něco vyložil. Tenhle semestr už mám kurz taky zapsaný a zase ho můžu doporučit, i když byl celkem vyčerpávající (napočítala jsem celkem 14 výstav). Na jeho konci se odevzdává reflexe jakéhokoliv galerijního provozu.