Jak tak koukám na fotky z přehlídek a vybavuji si druhý den fashion weeku, nebyl zrovna úžasný a plný nadšení. Nástup jsme měly celkem brzy ráno, protože jsme musely ještě na fitting Nehery. Vždycky se mi jejich oblečení líbilo, ale tentokrát bych si toho moc nevybrala. Třeba zrovna z toho svého outfitu jsem neměla vůbec radost. Co myslíte? Nelíbí se mi ani střih, ani barvy. Haha, jak hezky nám to začíná. 

Fotka uprostřed je z přehlídky Michaela Kováčika. Samotný ,,pyžamový" outfit se mi líbil, každopádně to by nebylo ono, kdyby bylo všechno tak, jak má být. První problém: boty. Návrhář neměl mou velikost, a tak jsem dostala o dvě čísla menší, jenže byly tak vychozené, že mi šíleně padaly. Díky dlouhým kalhotám ale nebyly vidět, a tak jsem si sehnala černou izolepu a přilepila si je k nohám. Call me DIY Queen! Zpět k tomu ,,ale nebyly vidět" - neměly být vidět, ale kalhoty se mi pořád vyhrnovaly a na konci mola už prostě byly moc nahoře, a tak mi na fotce koukají palce. Děs. Poslední a neméně významná poznámka: vlasy. Když jsem vyšla na molo, ještě jsem viděla, na jeho konci už ne, to je asi z fotky zřejmé. Jedna z nadějných šancí na to mít aspoň jednu moc hezkou fotku z přehlídky byla v tu chvíli v troskách... 

Toť vše k popsání vizuální stránky modelu. Přesuňme se k choreografii. Při defilé jsme se měly zastavit v nějaké řadě a čekat, až projde návrhář. Neptejte se mě, jak to mělo vypadat, na zkoušce jsem bohužel nebyla, ale to, že se to celé pokazilo, mohu říct s naprostou jistotou. Nějaké holky vpředu se tam podivně zamotaly a zahrát, že to tak má být, se jim už nepovedlo. Zbytek nás si tedy postoupal do řady tak nějak přirozeně a čekaly jsme. Při tom čekání na mě zezadu začal nějaký divák sahat. Strašně jsem se lekla. Asi si mysleli, že jsme tam jako výstavka a mohou si osahat materiály apod. Aaa! Nenávidím doteky. Kšá. Naštěstí návrhář proběhl rychle, a tak jsme mohly odejít. Neštěstí zažehnáno.